Bez přístupu je zkušenost bezcenná



Být bez domova. Pro většinu z nás je to poslední věc, kterou bychom ve svém životě chtěli zažít. Přesto by nás tato zkušenost mohla naučit zásadnímu.

 

Ne, nebudu vás nutit k tomu, abyste opustili svůj domov a zdivočeli, abyste poznali „pravou náturu“ života. Věřím, že sdílení příběhu má stejný potenciál v hodnotě poslání a jeho vlivu za předpokladu, že je přijato zodpovědně. Chci se s vámi podělit o příběh muže, který takovou cestu zvolil, a zakusil, jaké to je žít bez domova. Půl roku na Havaji. Za tu dobu se naučil životní lekci. Lekci o tom, jak jeho přístup definuje jeho zkušenost.

 

Upřímně, Havaj není to nejsurovější místo pro to zakusit žít bez domova. Sprchy? Místo k přespání? To není problém, místní to ví. Veřejné sprchy na plážích s příjemným počasím po celý rok – proč ne? Ano. Ale stále jste prakticky bezdomovcem. Vypadáte tak, chováte se tak.

 

Náš muž už toho tehdy také neměl moc na práci. Nemusel se starat o placení účtů, nemusel se starat o své věci, o svůj rozvrh, o nic zásadního, protože zkrátka téměř nic zásadního neměl. To ho ale přivedlo k poznání, jak často a nevědomky plýtváme svým časem.

 

Uvědomil si (paradoxně skrze nicnedělání), jak mají běžní lidé tendenci ztrácet svůj čas PRÁZDNÝMI ČINNOSTMI se svou myslí cestující kamkoliv, jen aby nezůstala v činnosti samotné, v přítomném momentu. Ve svých životech býváme často zaneprázdněni, to nás nutí přemýšlet a strategizovat dopředu a tím plujeme pouze po povrchu věcí, které zrovna děláme.  Takový proces si zafixujeme tak hluboko, že je těžké ho změnit. Výsledkem je, že nejsme schopni plně „tady a teď“, a to zejména v momenty, kdy je naše soustředění nutné pro lepší výkon či regeneraci.

 

Tento muž si začal uvědomovat, jak se za ním kolemjdoucí otáčí s pohledy plnými úsudků. Co si o něm pravděpodobně mysleli? Někteří byli pravděpodobně znechuceni jeho přítomností a domyšleným příběhem o vládou sponzorovaném bezdomovci žijícím na Havaji. Co  o něm ale skutečně věděli? O jinak finančně velmi slušně zabezpečeném, budoucím úspěšném studentovi na Hawaii Pacific University?

 

Myšlenky těchto lidí ve skutečnosti nebyly o něm. Byly o nich samotných, protože nechali své myšlenky cestovat mimo svou činnost a ovlivnit vlastní mentální rozpoložení, zatímco mohli plnými doušky vstřebávat svou procházku po Havajské pláži v osvěžujících vlnách Tichého oceánu.

 

Velmi záleží na tom, na co myslíme a kam upřeme svou pozornost. Radši než hloubat nad obsahem svých myšlenkem, pojďme se zaměřit na to, jaký přístup si utváříme k danému obsahu. Tím si totiž můžeme začít uvědomovat, že některé z myšlenek nás mohou ovlivňovat směrem, který pro nás není ze žádného úhlu pohledu přínosný.

 

Přístup nad zkušeností znamená to, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Když se podívají na stejou věc, nikdy ji nevidí stejně.  Jejich perspektiva a přístup určují jejich pohled. Co dává smysl mně, nemusí dávát smysl vám.

 

Tento muž by si ze své zkušenosti nic neodnesl, kdyby neměl otevřený přístupk této zkušenosti a tendenci neco si z ní odnést. To byl mimo jiné i důvod, proč do toho šel. A kolemjdoucí by si pravděpodobně užili svou procházku více, kdyby nedovolili své mysli převzít kontrolu nad přístupem, který koneckonců ovlivnil pouze jejich pžitek daného moment.

 

Toto je důvod, proč tolik záleží na našem přístupu. Koneckonců, je na nás, zda budeme tím studentem magisterského oboru se slibnou budoucností, nesoucím svou cennou lekci ze své zkušenosti, nebo zůstaneme kolemjdoucím, míjejícím pointu našich činů.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *